Slezka řeč(Fran Směja)

Tvrda je slezka řeč-kaj teho třeba-

Inač je měkutka jak střidka chleba.

Posledňa z poslednich dycky je zvana

a že je chudobna, k sudum je hnana.

Kdo ju chce zesměšnit-děla tak smělo.

Kemu by slezku řeč braniť se chtělo!

Osud ji něšťastně chodničky řidi…

Ten,kdo panem se stal-mluviť se stydi,

Tak jak ho matička učili volať.

K Slezsku se něhlasi-leda o kolač.

 

A tak je slezska řeč bohatsvim chudych.

 

Ale to něvadi. V tym jeji šila!

V chudobnej chalupce řeč kera žila,

Dycky se držela,něpadla v boju…

Řeč slezska– děvuška v narodnim kroju.

 

  Vzacny hošť

Němluvny u Vaška v Hrabyni seděl,

V očach měl smutek a buhvi kaj hleděl…

Že ště ho poznali-to něsmi vědět!

Jakživ by nepřišel do šenku sedět,

Tajně nam stryk Ambrož v kutečku šeptal.

Bylo nam-věřte mi,jako by nas zdeptal.

 

Chtěli zmy mluviť ,skloniť se chtělo,

Ale zas srdečko strachem se chvělo,

Aby se něhněval,trpkošti něměl…

Hodiny plakaly,šenk cely zněměl,

Do ticha pěsničky daktylem lkaly,

Hladily,bodaly,po poli vlaly,

Na kerych zbytkoval podžimni věter…

 

Za chvilku k Haju šel naš Bezruč Peter!

 

 Nad hrobem

I .

Vidiš,vidiš muj chlopečku,

Dybys něbyl lopal,

Něbyl by ti stryk kopidul

Hrub tak skoro kopal.

 

Dycky sem ti povědala:

Něpij gořalisko!

Ale čuz,dy do hospody

Bylo z domu blizko.

 

Za to včil sudce boži

Kyně z pozdaleka

A na mě zas,něhněvaj se,

Inši chlop už čeka…

 

 II.Un-Onej

Eli pan tě bude sudiť,

Udělal by chybu,

Dyby za trest něodsudil

Tebe v němu rybu.

 

Došť si se už namluvila,

Dokaď bylas živa.

Najlepšim je toho svědkem

Moja hlava šiva!

 

 Něštěšti

Kdo chce chovať v placu kury,

Něsmi něchat v plotě ďury,

Bo to potem kura šeda

Místo doma u sušeda.

Slychať často „hromske kury“!

Furt jim snašam zrni z hury,

Ale vajca žadna něda.

Zítra se ta pakaš předa…!

 

Taky kraval byl u Chmurky,

Choť baj v plotě něni ďurky.

Všecko z cihel jako v hradě…

„Nam ty vajca kdošik kradě“

Křiči Chmurka-zlošťum bleda.

Ale Chmura na ňu něda.

„Zloděja tu ,robo něni.

Daremne je každe kleni „

„a dy v plotě něni ďury,

Aby steně naše kury

Vynašaly vajca z domu!“

„ něch do teho tišic hromu!“

Kleje už i stary Chmura,

„tuž tu muši přec byť ďura!“

„ďura,ďura-tak ju najdi!

Pro kabat se hnedaj zajdi

A už hledaj ,dokaď světlo!

V tym jim k noham cošik sletlo…

Ze stodoly sfyrla kura.

„Vidiš,robo,tam je ďura !“

Do stodoly vajca nošu.

Tam jich budě jako v košu.

 

Usmili se a šli hledať…

„až jich najděm , možem předať“

Povzbuzuje Chmurka chlopa.

„muši jich byť věc jak kopa“

Hnedaj na to kladě Chmura.

„nale-dyby jedna kura,

Tak jich kopu mohla naněšť.

Do sklepkařa to tak zaněšť.

Tak je klobuk cukru hnedaj“

Chmura zase napomina .

V tym tež ruku k nebju zpina:

„Robo,robo-už jich mamy!

Poď hef honen! Kaj jich damy…“

Chmurka přeskakuje slamu,

Ale naraz buch do tramu

A už jedě jak v karniku.

To vam bylo křiku-ryku!

Hned tež cošik špriclo v lica…

Z vajec byla smaženica !

Stara Chmurka na nich sedi,

Chmura na ňu zlostně hledi.

„vidiš-už je cuker v djably!

Zgably ti ty plany,zgably“